Rozvod a předávání dětí: jak zvládnout emoce, předat hokejovou výbavu i zapomenutý sešit

Jak si rodiče po rozchodu nebo rozvodu předávají zavazadla nebo domácí mazlíčky? Kdo nese odpovědnost za to, že si dítě něco zapomene? A jak předávání nastavit, aby probíhalo v klidu, i když se s bývalým partnerem či partnerkou nedokážete domluvit? 

Předávání dětí po rozvodu nebo rozchodu rodičů přináší opravdu hodně otázek a někdy může vyvolat i další konflikty. Zároveň ale ze své advokátní a mediátorské praxe vím, že i zdánlivě složité situace je možné zvládnout. Podívejme se společně, jak to funguje v různých rodinách a jestli jste zvážili všechny možnosti, které se nabízejí.

Předávání mladších dětí: využijte školku nebo prarodiče, pokud to nejde jinak

U menších dětí je ideální, když předání proběhne přímo mezi rodiči, pokud jsou tedy schopni spolu normálně komunikovat. Dítě rádo vidí, že se máma s tátou pěkně pozdraví a třeba si spolu i vlídně popovídají, přináší mu to klid a pocit, že i když už rodiče nebydlí spolu, pořád jsou všichni jedna rodina. Chvíle, kdy dochází k předání, je také vhodným prostorem pro sdílení důležitých informací o dítěti a třeba i společných zážitků – je skvělé, když dítě může společně s tátou vyprávět mámě o tom, co spolu zažili.

Svět rozvedených rodičů ale není vždycky jednoduchý a krásný, pro některé může být osobní setkání z jakéhokoliv důvodu náročné nebo až nemožné. Pokud to tedy mezi rodiči nejde, může pomoci třetí osoba nebo volba neutrálního místa. Někdy tak s předáním dítěte pomohou prarodiče, nejčastěji se využívá školka nebo škola. Jeden rodič dítě ráno odvede a druhý si ho později vyzvedne, aniž by se dospělí museli potkat. To může být vhodné i u dětí, které osobní předávání mezi rodiči hůř snášejí. Některé malé děti se například brání odejít od mámy, ale když si je táta vyzvedává ze školky, radostně ho vítají.

Ať už je způsob předání jakýkoli, pro dítě je velmi osvobozující, když mu rodič, jehož péče právě končí, popřeje, aby si čas u druhého rodiče užilo.

Když jsou předávání dramatická: co s tím?

U citlivějších nebo úzkostnějších dětí hodně záleží na tom, jak je předávající rodič na změnu připraví a jak jim ji pomůže zvládnout (má na to ostatně prostor v době své péče).

Důležitá je také atmosféra, kterou rodiče při předání vytvoří. Nejde jen o to, aby se při něm nehádali. Pokud mezi nimi panuje napětí, dítě ho vycítí, i když se navenek oba rodiče snaží chovat korektně. Dítě pak na předání může reagovat negativně už jen kvůli tomu, co mezi rodiči vnímá.

Nemusí přitom jít o žádné velké rozhovory. Je vlastně jedno, jestli se rodiče baví o počasí, nebo si předají informace o dítěti. Důležité je, aby si dítě dokázali předat v klidu a nezapomněli ani na obyčejný pozdrav.

Pokud je předání pro dítě zátěžové, bývá lepší, když není zbytečně dlouhé. Protrahované napětí dítě vyčerpává. Předání může proběhnout jednoduše a věcně, dítě můžete ujistit, že se s předávajícím rodičem zase brzy uvidí – třeba slovy: „Třikrát se vyspinkáš a uvidíme se.“ Když k tomu přidáte upřímné „Užij si to s tátou / mámou”, máte téměř jistě vyhráno.

Je úplně přirozené, že se vám po dítěti může stýskat. Důležité ale je nedat to na sobě znát, protože pro dítě je taková situace velmi náročná. Dítě by nikdy nemělo mít pocit, že je zodpovědné za emoce a prožívání svého rodiče. To platí i pro starší děti, které mají často tendenci tuto odpovědnost přebírat samy: „Nemůžu k tátovi na Štědrý den, protože máma by byla doma sama a smutná.“

Stačí přitom říct třeba: „Užijte si Ježíška s tátou, já si ho užiju s babičkou a až se uvidíme, oslavíme to spolu.“

NÁŠ TIP: Čím předvídatelnější a klidnější režim předávání je, tím méně prostoru zůstává pro nejistotu a napětí. Čtěte také: Jak zvolit režim péče, který bude vyhovovat vašemu dítěti

U starších dětí se řeší především předávání zavazadel

U starších dětí se sice do rozsudku nebo dohody rodičů formálně napíše, že k předání dojde ve škole nebo v místě bydliště jednoho či druhého rodiče, fakticky už ale děti často chodí samy a rodiče řeší hlavně logistiku. A ta vůbec nemusí být jednoduchá.

Většina rodičů, které potkáváme v mediacích, neví, jaké mají možnosti a co všechno může takové předávání obnášet. Chodí děti mezi rodiči s kufrem, nebo mají u každého rodiče kompletní vybavení? Co když jsou u jednoho rodiče týden, jedno dítě hraje na violoncello a druhé hokej? Jak si předají nástroje a sportovní tašky? Pokud děti chodí s kufrem, kdo ho převeze? A když jeden rodič vypraví dítě na školu v přírodě a druhému začíná péče v den, kdy se dítě vrací, kdo vyzvedne a vypere kufr špinavého prádla, když se rodiče u autobusu jednoduše nejsou schopni potkat?

I to jsou věci, které je dobré promyslet dopředu. Je dobré zajistit, aby děti měly v domácnostech obou rodičů všechno základní vybavení – běžné oblečení, kosmetiku, bačkory a třeba i léky, tak, aby mohly přejít jen s aktovkou. Mnozí rodiče ve spolupráci se školou zajišťují dětem i duplicitní sady učebnic, aby děti přenášely jen sešity. Hraje vaše dítě na klavír? Pokud není možné mít nástroj v obou domácnostech, může se dítě po škole i v době péče jednoho rodiče zastavit u druhého rodiče, u kterého klavír má, a chvíli si zacvičit. I tak se dá prakticky vyřešit situace, kdy není možné mít všechno dvakrát. Sportovní vybavení, mnohdy objemné a těžké, si předejte mezi sebou nebo ho dítěti dovezte přímo na trénink, i když je od včerejška v péči druhého rodiče. U návratu ze školy v přírodě se buď sejděte oba - jeden si odvede dítě, druhý odnese kufr, nebo se prostě domluvte, kdo špinavé prádlo vypere a jak si ten kufr předáte. Protože vaše dítě nemůže za to, že jste se rozešli, a nemělo by tyto otázky vůbec řešit ani za ně nést odpovědnost. Proto se domluvte předem, aby vaše dítě mohlo být v klidu, že o jeho věci je postaráno – stejně jako když jste žili spolu.

Co když dítě něco zapomene?

Rodiče také často řeší, že dítě zapomene oblečení nebo věci, které má mít u mámy, v bytě u táty a naopak. Je to odpovědnost dítěte, nebo předávajícího rodiče?

Od rodičů, kteří zvolili režim „předávání s kufrem“, víme, jak náročné může být děti na týden sbalit a pohlídat, aby na nic nezapomněly. I děti, které přecházejí jen s aktovkou, toho mají dost. Není proto nutné je ještě stresovat tím, že nesmí nic zapomenout. Ostatně vám se nikdy nestalo, že byste něco zapomněli?

Takže když večer zjistíte, že dítě zapomnělo u táty písanku, kterou bude zítra ve škole potřebovat, zkuste se domluvit na tom, kdo pro ni dojede a kam - zajede si pro ni máma ještě večer, nebo ji táta zítra přiveze před školu? Podobné situace byste totiž řešili, i kdyby rodina zůstala kompletní a vaše dítě šlo třeba přespat ke kamarádovi. Stává se to často? Vymyslete systém kontroly, sepište seznam sešitů a školních pomůcek a zkontrolujte aktovku, než dítě předáte druhému rodiči. Buďte svým dětem nápomocní stejně, jako jim pomáháte balit na tábor nebo školu v přírodě. Protože rodičovství není jen o radostech, ale hlavně o tom, že se o vás děti můžou opřít, když mají problém.

Nebo se inspirujte rodiči, které jsem kdysi rozváděla. Ti to vyřešili velmi jednoduše a pomohlo jim, že i po rozvodu udrželi ve svém rodičovském vztahu vysokou míru důvěry. Takže máma měla klíče od bytu táty, a když Klárce došly ve skříňce u mámy punčocháče, máma tátovi napsala SMS: „Jedu si pro punčocháče.“ A v jeho bytě si je vyzvedla. Věděla totiž, že Klárka si zásoby punčocháčů neohlídá a táta je zapomnětlivý, takže by z něj potřebné věci dostávala možná měsíc. Místo toho přijala, že některé věci prostě bude potřeba řešit prakticky. Nedělala kolem toho scény a jednoduše si pro punčocháče zajela.

I tak může předávání fungovat.

Když je dítě nemocné

Možná vám běžný režim předávání dobře funguje, co ale dělat, když ho naruší nemoc dítěte? Co když dítě onemocní během péče jednoho rodiče – doléčí se tam, kde onemocnělo, nebo proběhne předání podle běžné dohody? Nemoc dítěte není chvíle pro striktní trvání na pravidlech. Nejdůležitější je vždycky zohlednit, co je v danou chvíli nejlepší pro dítě a co jeho stav dovoluje. Když má například horečku 38,7 °C a první den bere antibiotika, není úplně šetrné ho převážet jen proto, že se máte v péči vystřídat (jak by bylo vám, kdybyste se v takovém stavu měli stěhovat?). Až se jeho stav po pár dnech léčby zlepší, dítě si v klidu předáte a běžný režim může pokračovat. V takových situacích navíc mohou rodiče využít i možnost vystřídat se v čerpání ošetřovného. Někteří rodiče si vynahrazují čas, kdy dítě stonalo v péči toho druhého, aby nebyli nijak kráceni na svém rozsahu péče. Ale ruku na srdce - je noční vstávání k nemocnému dítěti takovou výhrou, abyste si ji museli kompenzovat?

Předávání domácích mazlíčků

Nejen děti, ale i předávání domácích mazlíčků je v mediacích poměrně časté téma. Pes je v tomto ohledu jednoduchý, ale byli u nás například rodiče, kteří si potřebovali předávat morče i s klecí.

Děti si předávali přes školu, takže bezkontaktně, ale s morčetem to bylo trochu složitější. Nakonec si ho předávali v kanceláři firmy.

I takové zdánlivé maličkosti je někdy potřeba prakticky vymyslet. A většinou se řešení nakonec najde.

Závěrem

Předávání dětí je vlastně malý okamžik, který se opakuje znovu a znovu. A přitom v něm dítě může dostávat velmi důležitou zprávu: máma a táta už nejsou spolu, ale oba tu pořád jsou pro mě.

Rozchod rodičů přinese do života rodiny spoustu změn a někdy i věci, které nejdou udělat úplně jednoduše nebo pohodlně. Děti ale nemusí nést jejich praktickou ani emoční tíhu. Mohou si dál zapomenout tričko, nechat u táty sešit nebo se jim může zastesknout po druhém rodiči. A mohou vědět, že dospělí si s tím poradí.

Možná právě v tom je největší smysl klidného předávání. Ne v tom, aby všechno bylo dokonalé, aby se nikdy nic nezapomnělo a aby rodiče vždycky všechno zvládli bez jediného zaváhání. Ale v tom, aby dítě cítilo, že i když se rodinná situace změnila, nemusí se bát, že se bortí celý svět.

Že může mít rádo mámu i tátu. Že může odcházet k jednomu a těšit se na druhého. Že rodiče mohou mít mezi sebou neshody, mohou být zranění nebo smutní, a přesto spolu mohou najít způsob, jak být dobrými rodiči.

A možná právě to je jedna z důležitých věcí, které mohou rodiče dítěti po rozvodu ukázat: že některé vztahy se sice změní, ale láska k dítěti ani rodičovství tím skončit nemusí.